Psychologie vývojová se kromě pohledů na vývoj jednotlivých psychických funkcí zabývá životní cestou člověka, což znamená mj. jeho socializací a individualizací, vrůstáním do společenských skupin a institucí. Díky sociální podstatě člověka se prolíná s psychologií sociální.  

Student/ka porozumí: zasazení psychologie sociální a vývojové do psychologie jako celku a jejich vzájemnému vztahu;  jejich historii, podobám a hranicím; jejich aplikacím (např. ve školní psychologii,  psychologii práce atp.); intersubjektivitě, emočnímu vyladění, empatii a teorii vazby (attachmentu); sociálnímu poznávání a jeho vývoji včetně teorie mysli; postojům, stereotypům, předsudkům a jejich ovlivňování; (malým) skupinám a skupinovým silám včetně jejich projevů a dopadů; kontextualitě při použití perspektivy životní cesty včetně různých druhů časů; vývojovým úkolům a vývojovým krizím; odlišnosti mezi nazíráním životního příběhu z hlediska psychologie a teologie; vývoji intelektu, morálního usuzování a pojetí Boha; kulturnímu a vývojovému kontextu psychopatologie.

Výstupy: znalosti tématu spolu s kritickým nadhledem (referát na základě výzkumů, test); postoje v podobě dovedností reflektovat sebe jako nositele postojů, stereotypů a předsudků a dovednosti reflektovat odlišné vývojové kontexty vlastní a protějšku včetně napětí mezi svébytností a vzájemností; kritická znalost oblastí, kde se psychologie sociální a vývojová využívá.

Předmět předpokládá schopnost studenta reflektovat vlastní jednání, prožívání a myšlení. Navazuje na psychologii osobnosti a jeho absolvování je předpokladem pro navazující kurs klinické psychologie.