Psychologie klinická se zabývá kontinuem „zdraví – nemoc“ v souvislostech sociokulturních a systémových (rodinných, zdravotnických). Dotýká se psychosomatiky, psychopatologie, psychologie zdraví, pozitivní psychologie, psychoterapie.

Student/ka porozumí: zasazení psychologie klinické do psychologie jako celku; jejímu vývoji jako aplikovaného oboru a důrazům na kazuistickou metodu; jejím podobám a hranicím; sociokulturní zakotvenosti norem a proměnlivosti normality;  napětí mezi diagnózou a každodenním fungováním; vzniku a současné podobě klasifikačních systémů speciální psychopatologie (MKN-10/11, DSM-5); vzniku a současné podobě klasifikačního systému funkční schopnosti a postižení (ICF WHO); hlavním psychosomatickým teoriím a odpovídajícím možnostem léčby; hlavním psychopatologickým skupinám a odpovídajícím možnostem léčby; co je psychoterapie, jejím cílům, formám, indikacím; základnímu dělení psychoterapeutických škol a dobovým a sociokulturním souvislostem jejich vzniku; některým pojmům užívaným profesionály ze zdravotnických oborů; pojetí psychického fungování v zátěži pro porozumění sobě i druhému a přiléhavou své/pomoc; vývoji pohledů na fungování v zátěži (stres, trauma, krize, zranitelnost, odolnost, růst); kulturnímu, evolučnímu a vývojovému kontextu pro chápání poruch a nemocí; spirituálním přesahům při pohledu na poruchu, nemoc a úzdravu.

Výstupy: znalosti tématu spolu s kritickým nadhledem (referát na základě výzkumů, test); postoje v podobě dovedností reflektovat sebe jako nositele představ o normě a normalitě a nositele nemocí a poruch a odolnosti; kritická znalost aplikačních oblastí klinické psychologie.  

Předmět předpokládá schopnost studenta reflektovat vlastní jednání, prožívání a myšlení. Navazuje na psychologii osobnosti a na vývojovou a sociální psychologii.