Za jednu z důležitých myšlenek považuji to, že dnešní tradicionalismus a fundamentalismus nelze považovat za prosté pokračování tradičního premoderního náboženství, ale že jde o nápodobu a fixaci řádu z náboženské minulosti, kterým ale je víceméně tradice vlastně popřena, protože tradice nebo celkově náboženství se v minulosti adaptovalo kontexty a mělo by se tedy adaptovat nyní.
Zaujalo mne také, že očekávání od koncilu bylo otevření ekumenické vstřícnosti a hledání nové role katolické církve jako hlasu v pluralitní globální společnosti, jenže tento předpoklad naplněn nebyl, naopak jedna část se pokusila reformy brzdit a druhá, možná až příliš nadšená se stala členy jiných uskupení, protože vnímala pokrok jako pomalý.