1.V kapitole 15. mne zaujalo, jak autor knihy přemýšlí nad prospěšností podoby církve pro dnešní dobu. Klade si správné otázky, na které si sám odpovídá a podrobně vysvětluje své odpovědi. Jeho vyjádření k podstatě problému, tedy podobě církve, jsou však, bohužel, vedena výhradně katolickým způsobem. 4 ekleziologické koncepty předkládá z pohledu katolicismu. Můj názor: Přitom jím specifikované požadavky na církev dnešní doby existují v různých podobách v mnoha protestantských církvích a fungují tam. I přesto však příliv nových spasených lidí do těchto církví a sborů neodpovídá vynaloženému úsilí na evangelizace různými způsoby. Lidé jsou až příliš zranění z tradičních velkých denominací a náboženství, mají špatné zkušenosti a obávají se církevních restrikcí.
2. V kapitole 16. mne pak zaujal jiný pohled na biblický příběh ženy s krvotokem. Ta se dotkla Ježíše tajně, skrytá v zástupu. Ježíš však nechce, aby si své uzdravení vzala takovým způsobem a v davu hledá její tvář. Žena byla uzdravena vírou oním dotekem, přičemž (přestože) přestoupila zákon a učinila Ježíše nečistým. Řeč svého těla dopověděla tím, že se před ním sklonila a "pověděla celou pravdu". Tím bylo dokonáno její uzdravení. Tento pohled je pro mne nový, dosud jsem si neuvědomovala, že tento příběh má ještě další přesah a ještě větší hloubku, než jak jsem to přijala původně. Jsem vděčná za toto nové poznání k tak známému příběhu.