Halík, kap. 15 "Společenství cesty" a kap. 16 "Společenství naslouchání a porozumění"

V 15 kapitole mě zaujala myšlenka či podněcování k tomu, aby církev nebyla chápána jako uzavřený systém, ale jako cesta sdíleného hledání a růstu, vybízející k dialogu a spolupráci věřících, pochybujících i nevěřících. Centra spirituality a duchovní doprovázení by měli být, oproti teritoriálním farnostem, hlavními ohnisky křesťanství.

V 16 kapitole mě zaujala velmi otevřeně přiznaná osobní zkušenost kněžské služby. Převážně duchovní rozhovory, které jsou vedené i s lidmi, kteří by mohli být označeni jako nenáboženští, nicméně duchovně zakotvení a hledající. Služba duchovního doprovázení bude dle autora stěžejní a nejžádanější pastorační úlohou církve. Předpokládám, že díky spojení kněžství, psychoterapie a filozofie autor přistupuje k víře a službě komplexně, s důrazem na hloubku, lidskost a otevřenost.