V této kapitole mě zaujala myšlenka papeže Františka, že církev by měla být jako polní nemocnice. Církev, která je tu pro všechny, jak věřící, tak nevěřící. Církev by měla být jasně vidět a udávat ten správný směr a smysl životu. Měla by brát zřetel na individualitu každého člověka. Vždy by měla vítězit víra, naděje a láska.