Zaujalo mě, jak Tomáš Halík argumentuje, že náboženství nikdy nezmizelo, ale spíše se proměnilo, a jak zdůrazňuje význam otevřenosti církve k dialogu. Tato myšlenka poukazuje na to, že náboženství je živý a vysoce adaptabilní fenomén, který se neustále vyvíjí v reakci na kulturní a společenské změny.