1. Církev jako Boží lid putující dějinami - křesťané, kteří jsou si vědomi, z čeho vyrostli, na jakých základech stojí a kam putují, ale především, že jsou v pohybu uprostřed měnícího se světa
2. Církev jako škola křesťanské moudrosti - boj proti náboženskému analfabetismu může být bojem proti fundamentalismu. Touha po poznání a ochota k dialogu.
3. Církev jako polní nemocnice - má být nablízku všem trpícím, chudým, zraňovaným, odstrkovaným, vyháněným. Má ošetřovat a utěšovat, hojit rány těla i duše.
4. Církev jako místo setkávání, rozhovoru, doprovázení, smíření - otevřít náruč příchozím a přestat se bát jinakosti. Nevytvářet paralelní polis, která by z církve udělala sektu.