Nejzajímavější pro mě byl v kapitole úryvek o tom, že: " Někdy nositelé náboženské autority proto, aby zachovali požadovanou image, zdeformovali své lidství, zatlačili své „slabosti" do podvědomí." U úryvku souhlasím s autorem, který popisuje, že se to může stát velkým problémem pro okolí, ale i pro nositele náboženské autority samotného - nikdo totiž nemůže utéct sám před sebou a každý člověk je nositelem svých vlastních prožitků a pocitů, které není dobré potlačovat, protože se skrz nás projevují, i když si to nemusíme uvědomovat.