Rezonuje se mnou Halíkovo prohlášení že duchovní člověk není ten který je ordinovaný služebník církve ale ten kdo nežije jen na povrchu ale čerpá z hloubky. Zdůraznuje význam a potřebu kontemplace v které vidí možnost se plněji setkat nejen s Bohem ale i druhými lidmi. V jiném odstavci pak nabádá k respektu k jinakosti (navazuje na papeže Františka a jeho exhortaci Amoris laetitia) s čímž se plně ztotožnuji a považuji za velmi aktuální téma.