Z této kapitoly pro mě byl nezajímavější popis protichůdných proudů, které v rámci katolické církve působí po druhém vatikánském koncilu. To že v církvi působí pluralita názorů a dochází k interní diskusi, nemusí být pro lidi z venku, nebo běžné katolíky, kteří svůj náboženský život redukují na občasnou návštěvu kostela, vůbec zřejmé. Alespoň pro mne je to důležitá informace, důkaz, že je církev živá, že není potřeba jí vnímat jen jako mrtvý historický relikt. Zaujala mě také váha, kterou Halík přisuzuje tématu sexuality, při odklonu lidí od katolické církve.