Zaujala mne už hlavní myšlenka, něco co je zjevné, ale pojmenované to až překvapí. Tradiční podoby náboženství a zástupci církví často nejsou schopni nabídnout lidem, kteří touží po spiritualitě, odpovídající prožitky. Na jedné straně jsou tu tradiční církve, které by ze své podstaty a tradice mohly nabízet bezedný pramen spirituality, ale nedokáží to. Lidé se tedy obrací na druhou stranu, k různým novým spirituálním hnutím a směrům, které dokáží více oslovovat současnou realitu. Přitom ale nabízí často něco jako navoněné předražené plastové lahvičky s malými kapkami spirituality. Ale jsou snadno k mání. Je to tím, že v tradičních církvích byly spirituální prožitky pouze pro "zasvěcené" nebo se přiznávali jen pár excentrikům? Pro řadové věřící tu byla vina, morálka, disciplína?