Zaujalo mě, jak autor uvažuje o náboženské a sekulární společnosti. Svou úvahou zdůrazňuje, jak velký význam má kulturní determinace společnosti. Lidé, kteří se prohlašují za věřící křesťany jsou kulturně ovlivněni ateistickou sekularizovanou společností a naopak lidé, kteří se prohlašují za ateisty v sobě mají zakořeněnou křesťanskou kulturu a myšlení. Také mě zaujala úvaha nad vztahem víry, náboženství a spirituality, které často automaticky směšujeme dohromady, ne vždy však spolu musí korespondovat.