Opakující se, popsaný, ale jen stěží reflektovaný motiv neschopnosti církve najít svou pozici, navzdory vědomí naléhavosti tohoto úkolu. V textu formulován jako „…církvi se v oné zmiňované „piánské éře" nepodařilo nalézt střední cestu moudré opatrnosti mezi dvěma riziky, mezi nekritickou fascinací novými myšlenkami a mezi úzkostnou, malodušnou apriorní podezřívavostí vůči všemu novému. Často zvolila druhou cestu a zaplatila za to sterilní teologií…,“ či „rozdíl mezi zastánci hermeneutiky kontinuity a hermeneutiky diskontinuity při interpretaci poselství koncilu obráží obecnější rozdíly mezi stabilizátory a reformátory v církevních dějinách.“