Autor v této kapitole zdůrazňuje, že současný zájem o spiritualitu a transcendenci není návratem k tradičním formám náboženství, ale spíše hledáním nových cest propojení duchovna s kulturou a každodenním životem. Nejvíce mě zaujala myšlenka, že církev má příležitost v tomto novém prostředí hrát roli průvodce, pokud dokáže opustit své institucionální zábrany a více se otevřít dialogu a proměně.