Halíkovo pochopení, jak rozhodující a dějinotvorné je pro jedince každé setkání s nespravedlností a neláskou, které vede k poškození důvěry. Když popisuje zneužívání náboženské agendy a rétoriky, nábožensky obhajovanou nenávist a násilí nebo katolicismus bez křesťanství, používá přitom „jazyk Nového zákona,“ tj. brojí proti dogmatu a apeluje na lásku k bližnímu. Za jeho slovy slyšíme zoufalé volání po tom, aby nebyla zaprodávána a pošlapávána důvěra. Ví, že obnovit jednou ztracenou důvěru je prakticky nemožné. Musím se ptát, proč je v pochopení tak bravurní a proč to tak dobře ví. A odpověď se nabízí. Ví to, protože je sám obětí porušené důvěry. Ví to, protože si to bolestně prožil.