V kapitole mě nejvíce zaujala myšlenka, že křesťanství dnešní doby potřebuje dospělou, zralou víru, která se nebojí pochybností ani dialogu se světem. Silně na mě působí i Halíkův důraz na to, že víra není únik, ale odvaha vstoupit do hloubky lidské zkušenosti a proměňovat ji.