Tato kapitola pojednává o spiritualitě a hledá její místo, možnosti i úskalí. Zájem o spiritualitu jako touha po hloubce a přesahu, žízeň po něčem nepoznaném, který však církev opomíjí svoji rigiditou a tradicionalismem. Církev coby možná a potřebná průvodkyně i mimo církevní struktury, které se jen velmi pomalu adaptují na kontext nové doby.