Tato kapitola byla hlavně historickým exkurzem. Zaujal mě bonmot, že koncil se s modernitou smířil na samém jejím konci a parafráze papeže Františka, že posedlost církve tématem sexuality je neuroticky obsesivní a dle Halíka je třeba její postoj změnit k něžnosti a vzájemné úctě ve vztazích, namísto strašení peklem a bojem proti potratům.