Zaujalo mne chronické zpožďování církve, která na společenské proměny reaguje až ve chvíli, kdy daná epocha odchází. To dokládá například jejím opožděném smíření s modernitou. Tradiční struktury a pokusy o „novou evangelizaci“ podle něj přicházejí s křížkem po funuse, protože pouze opakují přežité vzorce a nedokážou uspokojit potřeby dnešní společnosti.